Spoluvykupitelka, Prostřednice všech milostí a Přímluvkyně III. Mariino amsterodamské poselství Církvi a světu.:

Stav současného světa

Když čtete knihy "Poselství Paní všech národů" a "Eucharistické zážitky", zjišťujete zcela hmatatelně, co řekla Panna Maria Idě Peerdemanové: "Znamení jsou skrytá v mých slovech." Snad nikdy v dějinách nebylo jedinému člověku dovoleno spatřit tolik dějů z budoucnosti: Idu Peerdemanovou, tuto tak nenápadně, skrytě, skromně, skutečně mariánsky žijící ženu, je možné s klidným svědomím přirovnat ke starozákonním prorokům (a tímto prohlášením neoslavuji samotnou vizionářku, ale Boha, který se stále sklání ke svému lidu a stále si jej vede). Výčet splněných proroctví z nedávné i současné lidské historie je prostě ohromující.

Byly by to celé stránky, kdybych měl vypsat všechny Pannou Marií předpovězené události, které se později, v průběhu let, odehrály přesně tak, jak to naše Matka jedné za svých největších vizionářek ukázala. Odkáži vás na samotné dvě knihy - "Poselství Paní všech národů" a "Eucharistické zážitky", kde se v Mariiných zjeveních stejně jako později při vizích odehrávajících se během mše, objevovaly obrazy blízké i vzdálené budoucnosti.

Namátkou uveďme tyto splněné předpovědi: vznik státu Izrael, vznik komunistické Číny, v době vize zcela nepředstavitelné přistání amerických a sovětských sond a modulů na Měsíci; později se prokázala i existence tajných laboratoří na výrobu chemických a bakteriologických zbraní, které Ida spatřila v době, kdy je všechny státy pečlivě tajily. Ida spatřila znovusjednocení Německa, válku na Balkáně, neklid v arabském světě. Znala z vize dopředu čas úmrtí velkého papeže Pia XII., Ježíš jí později ukázal i čas úmrtí Pavla VI. i Jana Pavla I. Slyšela slova o tom, že "ten, který přichází z veliké dálky, bude Petrovým nástupcem" - podobná slova potom použil Jan Pavel II. sám o sobě, když po svém zvolení poprvé promluvil ve známém přátelském projevu k lidem na náměstí sv. Petra.

Takovéto věci skutečně může znát jen Bůh - a ten, komu to On dovolí spatřit. I skrze toto potvrzení autentičnosti zjevení by měla nastat veliká diskuse o vyhlášení posledního z mariánských dogmat.
O to více, že vyhlášení pátého mariánského dogmatu o Panně Marii Prostřednici, Orodovnici a Spoluvykupitelce je spojeno se zaslíbením. Toto zaslíbení zní: "Ona zachrání svět".



Jaké jméno dát nynější krizi?

Náš svět - a myslím, že dnes to už dostatečně cítíme všichni - stojí před velikým historickým zlomem. Do krajnosti se v přítomné době vyostřily veškeré problémy ekonomické i politické, extrémně se začíná chovat sama příroda. Pády bank vystřídaly bankroty celých států - které již proběhly, nebo které v blízké době zcela určitě proběhnou. Už dnes je evidentní, že budou kolabovat i nadnárodní finanční instituce - což zpětně vyvolá další státní kolapsy. Kdo teď dokáže předvídat budoucí události?
V obrovském víru krize se ocitá nejen celá konzumní společnost Západu - ale spolu s ní celý propojený zglobalizovaný svět. Ne, evidentně nejsme na konci krize, hlavní dějství právě teď začíná.

Ulicemi arabského světa od roku 2011 pochodují miliony lidí, požadujících spravedlnost - bohužel, jejich sen o budoucnosti dává často zelenou islamistickým stranám, připraveným uchvátit moc, ležící na ulici. Revoluce v tolika arabských zemích vedly zatím ke státním zřízením, která mohou být ve vztahu k Západu či Izraeli zcela nevypočitatelná.
- V současné době se lidé v Egyptě i dalších afrických zemích pokoušejí zpětně zbavit moci islamistů.
Arabský svět je ve varu – a začíná být ohrožením pro celou planetu, hlavně proto, že v těchto konfliktech se začínají angažovat světové velmoci.
Navíc – toto „arabské jaro“ je ve většině zemí (např. děsivá situace vzbouřenci vybíjených křesťanů v Sýrii) startem skutečné genocidy našich bratrů a sester.


Ve stejném roce, 2011, jsme viděli masy revoltujících lidí v Evropě i Spojených státech. Bouřícím se lidem na Západě začíná být jasné, že elity jejich států pouze předstírají znalost receptů na řešení vleklé a hluboké systémové krize.
Lidé žijící dosud v nevídaně konzumní kultuře si na jedné straně zvykli na svůj spotřební styl života a děsí se představy, že by měli svá těšítka a své modly ztratit - na druhé straně se situace skutečně rapidně zhoršuje pro nižší i střední třídu (v poslední době měsíc od měsíce) - a například počet nezaměstnaných ve Španělsku (26 % celkového počtu obyvatel, přes 50 % mladých lidí do 25 let) nebo existence 45 miliónů lidí, žijících jen v USA na hranici chudoby, jsou alarmujícími údaji.

Globálnímu světu financí v posledních několIka letech popadaly všechny jeho masky - v celé nahotě vidíme teď skutečnou tvář: za svou bezohlednou chamtivost, za svůj naprostý nezájem o to, co způsobí jím vychvalovaný a doporučovaný život na dluh, lži o stavu bank či celých států, o to, jaké tragédie mohou vyvolat spekulace na burzách (např. s cenami potravin) atd. atd. - za to je finanční svět, tak těsně mnohdy srůstající se světem vysoké politiky, právem označován za jednoho z hlavních viníků globální krize.

Ale není ve skutečnosti tento počínající kolaps globální spotřební společnosti způsoben především právě oněmi základními "hodnotami", které sama tato úpadková kultura vzývala? Neprojevuje se teď konečně fatální nemyslnost pilířů, na kterých se v posledních desetiletích budoval celý systém?
Je např. stále tolik adorovaný HDP státu ukazatelem skutečné vyspělosti dané společnosti? Tj. je zrcadlem kvality uznávaných hodnot, života a mezilidských vztahů?

-Tvrdí se nám, že musíme víc utrácet, abychom udrželi ekonomiku v chodu, máme žít více rozmařile proto, aby tato modla HDP, zlaté tele naší doby, naspadla ze svého piedestalu. Není už tahle myšlenka sama o sobě dost šílená - nevypovídá ona sama dostatečně jasně o tom, v jaké pasti je chyceno myšlení těch, kdo nám vládnou - a o tom, v jaké systémové pasti máme být chyceni my sami? Vždyť tato krize je ve skutečnosti i vystavením účtu za život na dluh, který celá desetiletí vedly všechny země Západu.



Krize hodnot a samotné demokracie v západní společnosti.
Otevřené odmítání křesťanství a útoky proti němu.

V době kolapsů velkých civilizací (starověkým Egyptem počínaje) se vždycky ti, kdo drželi v rukou moc, domnívali, že cesta ven z krize vede obnovením a upevněním dosavadního modelu fungování společnosti (s možnými malými modifikacemi). Myslí si to dnes i vládní garnitury v Evropě a Spojených státech. Je to hluboký omyl, protože naše civilizace narazila na svůj strop, protože ty faktory, které dříve stimulovaly její růst, ji dnes ženou do zkázy - proto, že prostě nelze donekonečna fungovat tímhle způsobem, protože ničíme samu Zemi, vnějšně i vnitřně ničíme sami sebe. Cesta z tohoto úpadkového společenského modelu vede přesně opačným směrem: dobrovolným sebeomezením a střídmostí a nastolením skutečných hodnot, které lidskou společnost budují, nikoli likvidují.

Cesta ze současného marasmu předpokládá mimo jiné odstranění celé té totalitní mašinérie, která se skrývá pod slupkou "svobodné", "demokratické" společnosti.
O čem teď mluvím?
-Když nahlédnete pod pokličku výroby tiskové a televizní reklamy, zvedne se vám žaludek. (Ne, teď vůbec neodbíhám od tématu - tady je počátek onoho vychvalovaného utrácení, ve kterém máme prý pokračovat.)
Celé týmy psychologů, zaměstnaných v tomto oboru, tady zrazují svou profesi - v marketingových průzkumech je zkoumáno podprahové chování lidí, jejich sluchové, pocitové, vizuální reakce. To všechno jen proto, aby lidé byli později reklamou, vzniklou na základě těchto průzkumů, zmanipulováni a dotlačeni k tomu koupit si danou věc (kterou většinou vůbec nepotřebují) - a to vše jen proto, že někdo, kdo touží po zisku ještě větším, si zaplatil tohle manipulativní reklamní vymývání mozků.
Jak odpudivé a zákeřné je tohle skryté násilí, páchané ve skutečnosti na nás na všech a zamořující prostor našich životů na každém kroku... A jak děsivé je plýtvání surovinami, lidskými zdroji, výrobními kapacitami apod. - to vše v době, kdy milióny lidí v Africe a Asii umírají hlady.

-Patologické klima "svobodné společnosti", vytvářené z veliké míry pomocí podobných kampaní, deformujících lidskou psychiku, rodí čím dál tím větší zástupy závislých, nesvobodných, infantilních, narcistních, stádních lidí - které můžete uvedenou manipulací přinutit adorovat výrobní značku, sdílet úpadkové hodnoty - stejně jako zvolit politickou stranu. Je to skutečné mentální programování - adekvátní tomu, které s vámi provádějí některé náboženské sekty: "budeš milován, uznáván a oceňován, když uděláš tohle..."; "staň se někým novým a jiným tím, že dáš na naše rady..."; "my víme, co je pro tebe dobré..."; "jen cesta s námi tě dovede ke štěstí...".
Je tato reálná totalita reklamy a manipulace pomocí většinou převelmi závislých médií jedna z věcí, které chceme nabízet světu jako "cestu demokracie a svobody"? Vždyť tahle agónie v sobě nemá svobodného nic, nic z cesty ke skutečnému formování zralých, dospělých a odpovědných lidí - na kterých jedině lze založit svobodnou lidskou společnost. Je to naopak naprosté popření takové společnosti. A jeden z obrovských symptomů degenerace a úpadku sebestředné konzumní společnosti.

"Ubavit se k smrti" - tak trefně pojmenoval mediální teoretik Neil Postman krédo tolika příslušníků současné antikultury Západu. Mentalita otupělého konzumenta, lokajícího denně svůj příděl splašků z tištěného bulváru, svou dávku násilí a sexu v televizi a na internetu, utváří zdegenerovanou, upadlou podobu lidství. - I onen dnes neustále omílaný (teď, v době krize!) výraz "společnost blahobytu" (ke které prý směřujeme) se zrodil právě z tohoto k uzoufání plytkého a mělkého duchovního prostředí současné společnosti, která dokáže nabídnout jen podobně ubohou metu.

Když k tomu připočtete stále více upadající úroveň vzdělání na Západě, rozvrat instituce rodiny - kde jsou potom jaká zřídla moudrosti, která by vás vysvobodila z tohoto celospolečenského "matrixu" - lživého a vpodstatě umělého světa, ve kterém se celý život musíte pohybovat, na jehož "hodnoty" všude narážíte - a který opravdu není žádnou "existencí ve svobodě"? -Ve kterém se duše skutečně vnitřně svobodného člověka může jen dusit...
V téhle dějinné chvíli nesmí Církev zradit své určení: musí říkat pravdu o realitě soudobé lidské společnosti - ať vhod či nevhod.


Dalším z prvků současného společenského klimatu je fakt, že jsou nám (v posledních letech se stále vzrůstající intenzitou) předkládány k povinnému sdílení hodnoty, které křesťan nemůže a nesmí akceptovat.
Je nám jako "dobro" vnucován potrat, plíživě je zaváděna eutanázie, na křesťanské církve je vyvíjen nátlak, aby z důvodu "politické korektnosti" omezily svou činnost a přebíraly liberální "hodnoty". Pokud předešlé odstavce hovořily o tom, jak mohou být panující "kulturou" korumpováni lidé zevnitř - pak řádky následující chtějí ukázat jen několik příkladů toho, jak jsou lidé tentokrát zvnějšku, státní či "nadstátní" mocí (která už si osobuje právo postupovat direktivně), tlačeni (často i pod hrozbou osobní perzekuce) k přijímání liberálního pojetí světa, lidských vztahů a hodnot - jak jsou věřící lidé dnes nuceni, aby zapřeli svou křesťanskou víru.

Američtí ochránci života se v roce 2009 na poslední chvíli dozvěděli, že právě v době Velikonoc, na Zelený čtvrtek, má president Obama zrušit vyhlášku, podle níž může zdravotnický personál uplatnit výhradu svědomí v případech ochrany života - conscience protecting regulation.Obamova vláda tento krok utajila a tak obešla povinnost poskytnout veřejnosti lhůtu, v níž se může vyjádřit. Demokracie je dialog - sami si pojmenujte postup Obamovy administrativy.
V současné době (rok 2012) už jsou nuceny církevní organizace, aby přispívaly ze svých daní na provádění potratů, sterilizací a užívání antikoncepce - organizace dostaly roční ultimátum.
Tento zcela nekřesťanský prezident se rozhodl postupovat proti církvím represivně (měli jsme šanci dozvědět se o této věci v českých médiích?). Obama souhlasí i s tím, aby se z lidských embryí získávaly kmenové buňky... Kdy se naposled v naší civilizaci vyráběly produkty z lidských těl?

Pro liberály je typické zneužívání jazyka: po "přerušení těhotenství" (jaký eufemismus pro zavraždění nenarozeného dítěte!) tu teď máme stejně demagogický pojem "reprodukční zdraví".
Pod tento "ušlechtilý pojem" se řadí právě sterilizace, antikoncepce a potraty. Právě pod matoucí hlevičkou "reprodukční zdraví" jsou vyváženy do dalších zemí: ekonomicky slabší státy jsou nevybíravým způsobem nuceny, aby výměnou za hospodářskou pomoc povinně sdílely uvedené "hodnoty" - tento velmi nedemokratický nátlak na jiné země vyvíjejí USA i EU.

Celá liberální agenda (opět: jaké zneužití slova "libertas" či "liberté", tj. "svoboda...) je bez jakékoli celospolečenské diskuse vnucována všem občanům - v USA i v zemích EU.
Jsou zcela nedemokraticky vysmíváni a umlčováni ti, kdo nesouhlasí. Vyskytly se i případy uvěznění (ano, na našem demokratickém Západě!) kvůli osobnímu přesvědčení. Jaké klima se to tu rodí?

Jak je vůbec možné, že někdo přijde s hotovým systémem změněných hodnot - a začne ho pomocí narychlo přijímaných nařízení vnucovat celým státům? My, kteří jsme na vlastních životech pocítili, co znamená komunistická totalita, nemůžeme nesrovnávat.

Po éře demokracie je zde tedy éra vlády nikým nekontrolovaných byrokratů a politiků, lobbistů a nátlakových skupin. -Tohle není jen nějaká "přechodná doba", tohle je vážná eroze samotných pilířů demokracie.
Platí to nejen o hodnotách, které jsou nám jednoduše předkládány a vnucovány - ale např. v EU to platí i o samotném principu moci.
-Vždyť kdo volil třeba takového "prezidenta EU" nebo "evropskou ministryni zahraničí"? Odkud se tito lidé vynořili? Kdo je vybíral - a podle jakého klíče?
A kdo vlastně inspiruje a zadává celou bruselskou agendu? Kdo stojí v pozadí "hodnot", jako je potrat, předefinovávání pojmu "manželství" apod.? A jak je vůbec možné, že takové "hodnoty" někdo vnucuje (aniž má k tomu jakoukoli kompetenci a právo) obyvatelům stále ještě nezávislých evropských národů?

Ve vrcholných orgánech EU neplatí žádné demokratické principy. Hrstka nikým nevolených lidí za zády s kulisou "parlamentu EU" (jenž nemá žádnou faktickou moc) teď rozhoduje o všem - bez jakékoli kontroly a průhlednosti mechanismů moci.
Nedávno si nutnou otázku po demokracii a jejích mechanismech v institucích EU položil renomovaný německý (přitom velmi levicový) sociální filosof Jürgen Habermas - dospěl k závěru, že instalace premiérů v Řecku a Itálii nadnárodními finančními institucemi v družné shodě a spolupráci s institucemi z Bruselu nemá už s demokracií nic společného - stejně jako diktát bruselských byrokratů jednotlivým státům EU v otázkách referend (referenda se opakují, dokud nedají "ten správný výsledek" - podobně jako hlasování v mnoha národních parlamentech). Závěr je jednoznačný: prvky demokracie ze současné Evropy mizí.

A je tu ještě další fakt, který těsně souvisí s předchozím. To, co stále častěji vidíme v Evropě i USA - že jsou napadáni věřící lidé i jejich hodnoty - je znakem rostoucí netolerance militantních ateistů, kteří si osobují právo mluvit za celou společnost.
I zde se předpokládá, že věřící lidé mlčky rezignují na svá lidská práva - i na sám fakt pravdivosti.

Evropská ústava zcela falšující dějiny (kolikrát už jsme něčeho podobného v minulém století byli svědky?) - a nepřipouštějící zmínku o křesťanství, které vytvořilo samy základy Evropy... Známý italský spor o kříže... Britská ošetřovatelka, vyhozená z práce pouze za to, že se modlila za své svěřence... Francouzský profesor, který ztratil práci ve školství za to, že promítl studentům film o průběhu potratu (aniž jim vůbec nějak prezentoval své hodnocení tohoto činu - ateističtí nadřízení prostě usoudili, že profesor odmítá tuto "vymoženost" naší nelidské kultury)... Množící se případy z USA, kdy někoho "uráží" náboženské symboly ve státních institucích či na sousedově pozemku a jsou proto podávány žaloby...
-Je tohle ještě vůbec demokracie, pokud se soudy vůbec zabývají podobnými kauzami? Křesťané už nemají žádná lidská práva? A jaká "svoboda" je to, jestliže soudy dají podobným stížnostem na "obtěžování vírou" za pravdu? Koho vlastně reprezentují?

Ať se nervózní stoupenci oné podivné vize liberální Evropy či liberální globální společnosti, kteří jeví v poslední době tendenci nazývat všechny, kdo nesdílejí jejich poblouznění, "zpátečníky", "brzdami", "překážkami" a většinou ještě pejorativnějšími názvy, mají na pozoru. Sami sebe stavějí do velmi divného společenství.
My věřící jsme poznali podobné cejchování v dobách Francouzské revoluce, kdy pro křesťany nebyla ani svoboda, ani rovnost, ani bratrství. Poznali jsme ho v dobách tzv. osvícenství : Josef II. se ve své "rozumné", "osvícené" likvidaci Církve mnohdy příliš nelišil od těch, kdo zavraždili jeho sestru. Kancléři Bismarckovi také Církev velmi překážela v jeho snaze spojit "krví a železem" Německo. Církev a křesťanské vidění světa bytostně nenáviděli fašisté i komunisté - tedy všichni ti, kdo chtěli druhé ovládat a kdo byli vedeni svou ideologií nejen ke lži a padělání dějin, ale nakonec k věcem tisíckrát horším.
Samozřejmě - křesťané nejsou dnes v zemích Západu ještě oficiálně pronásledováni - ale začínají být zcela evidentně vytlačováni z veřejného prostoru - a jsou vystaveni shora uvedeným šikanózním útokům, jsou zcela evidentně vládnoucí liberální ideologií považováni za "nechráněnou menšinu". Je toto ještě demokracie?

Řečeno spolu s Winstonem Churchilem: demokracie je sice nedokonalý, ale přesto nejlepší ze všech známých a vyzkoušených systémů vlády. Za demokracii je zcela jistě nutné bojovat. Demokracie je ale pouhým manuálem určeným k tomu, aby společnost formou svobodné soutěže vybírala ty, kdo ji mají řídit. Je to "provozní řád", je to forma vládnutí, ne automatická nositelka hodnot, jak se nám mnozí snaží namluvit (jsou to právě ti, kteří své "hodnoty" protlačují skrytě, "automaticky", bez dialogu). Demokracie je forma, která musí být za neustálého celospolečenského dialogu teprve naplňována myšlenkami, obsahem, přirozenými všelidskými hodnotami.
Nezapomeňme také, že tato forma může být rovněž dokonale vyprázdněna - nezapomeňme, jak se i díky "demokratickým volbám" dokázaly dostat k moci totalitní strany se zvrácenou ideologií - právě proto, že společnost dávno nebyla nositelkou hodnot. A kultura Západu zcela evidentně přestává být nositelkou hodnot.


Velikostí Západu bylo křesťanství, které stojí u základů všech jeho států - na jeho hodnotách vyrostla ve skutečnosti celá západní kultura. Díky své úctě k lidskému životu, díky akcentu na soucit a službu druhým křesťanská víra během staletí zcela proměnila život evropských národů.

Mariánská úcta a ve středověku vyznávaný ideál křesťanského rytíře s jeho úctou k ženě - tyto faktory stály u počátků zrovnoprávnění ženy. (Dnešní černobíle vnímající liberální feministky nechtějí slyšet o tom, že i rozšiřování volebního práva pro ženy vybojovávaly ženy - křesťanky, které následně ve svém boji za rovnoprávnost pokračovaly v rámci křesťanských politických stran.)
Bylo to křesťanství se svými hodnotami, se svou dramatickou výpovědí o Bytí Boha i existenciálním zápasu člověka, které inspirovalo největší umělecká díla malířství, sochařství, architektury, hudby i literatury.
Byla to Církev, kdo zakládal centra vzdělanosti - univerzity. Impulz k vědeckému bádání, které položilo základy moderní vědy, dala právě Církev. Tady leží počátky prosperity západní civilizace.
Mezi zakladatele i mnoha současných vědních oborů patří vědci, kteří byli a i dnes jsou zároveň kněžími a řeholníky; veliké množství špičkových vědců současnosti tvoří křesťané.

Rovnost všech lidí před Bohem položila základy obecně platným a uznávaným lidským právům.

Taková jsou fakta z dějin naší civilizace. Civilizace, která měla svůj étos, dokud měla celá staletí svou křesťanskou víru.
Těžko toto pouto a tyto základy nahradíte čímkoli jiným - tohle jsou naše kořeny.
A tato fakta - aniž byste lhali - nelze vymazat z lidské paměti a z lidské historie.

-Teprve tehdy, když ona láska v srdcích začala vychládat, když nastal počátek onoho velikého odpadu od víry a víru i lásku nahradily modly nových "myšlenkových směrů", stali jsme se svědky nevídaných zvěrstev, která páchali lidé na lidech. Řečeno spolu s Dostojevským - lidé indoktrinovaní novodobými ideologiemi se měnili v běsy.
Začalo to bestialitou v období teroru za francouzské revoluce - tehdy se dokonce z vlasů a kůže stovek a stovek gilotinovaných lidí na příkaz "osvícených" vůdců vyráběly předměty denní potřeby. Mýtus o tom, že Francouzská revoluce "položila základy tolerance" je ahistorický nesmysl a jasná ukázka ideologického přepisování dějin - v té době byly uprostřed francouzských řek stoupenci revoluce potápěny lodě, v jejichž podpalubí byly i ženy a děti; všichni ti po stovkách a tisících vraždění lidé se "provinili" jen svou věrností katolické víře...
Evropská cesta pokračovala modlami nacionalismu, komunismu a fašismu. Opuštěním křesťanství začala obrovská dehumanizace společnosti, která nás přivedla k nejšílenějším vyhlazovacím válkám v lidské historii.

Války byly vždy plodem lidského hříchu - ovšem teprve dvacáté století přineslo (právě díky opuštění křesťanských hodnot), něco nevídaného: satanskou nenávist oficiálně pěstovanou jako státní ideologii.
Dnešní zastánci "Spojených států evropských" se uchylují k čiré demagogii v tom, že spojením států dokáží prý zabránit válkám. Ne, je nesmyslné, že válkami je vinen běžný národní stát, takové tvrzení je opravdu směšné - je to jen další účelově hlásaný "argument". Vinen je vždy lidský hřích (o kterém tito vůdci většinou vůbec nechtějí slyšet).
Vinny jsou právě tyto modly destruktivních ideologií, které tím, že v srdci lidí nahrazují Bohem zjevené křesťanské náboženství s jeho všelidsky platnými hodnotami, tím, že zatemňují lidské svědomí, které jakoby "přebírají odpovědnost" a dávají přímý návod k jednání, tím, že adorují hřích, způsobují katastrofy obrovských rozměrů. A nemusí to být vždy jen katastrofy válečné.



Poslední takovouto děsivou globální katastrofou je genocida nenarozených dětí, vražděných v lůně svých matek: celkový počet potratem zabitých dětí v období šedesáti šesti let, které uplynuly od druhé světové války, už více než padesátkrát přesáhl počet obětí této války!
-Je to pád do naprostého barbarství - jeho příčinou je jen a pouze totální lidské sobectví a štítivost vůči zodpovědnosti za činy vlastního života.

Je odporné, že můžeme dnes slyšet prohlášení typu: "potrat je hodnotou Evropské unie". Utrhání ručiček a nožek malého človíčka, který se marně brání, a rozdrcení jeho hlavičky je prý hodnotou! Zrůdnost a zvrácenost takového prohlášení je evidentní. Stačí shlédnout některý ze současných filmů, dokumentujících vývoj člověka v těle jeho matky - a uvědomíme si, jaké zvěrstvo je nám doporučováno. Že oplodněné vajíčko je počatý život lidského jedince - to je fakt, který je jasný každému.
Demagogičnost tvrzení, že žena "má plné právo rozhodovat o svém těle" musí být jasná i těm, kdo takhle zvrhle argumentují - nejde přece vůbec o tělo ženy, ale jde přece zcela evidentně o tělo, jde přece zřetelně a jasně o život samostatného, nového člověka. Pokud matka, zpracovaná liberálními frázemi o "svobodě volby", dopustí zavraždění svého dítěte, je její duše poznamenaná obrovskou ranou.

Ruce si v tomto šíření tmy v duších lidí mohou podat liberálové Evropy, stoupenci stále víc a více protikřesťanského Baracka Obamy - a čínští komunisté, vyvražďující plánovitě svůj národ celá desetiletí.
Dokonalým příkladem je v současné době případ slepého čínského disidenta, kterému po velkém boji bylo dovoleno se v polovině května 2012 vystěhovat do USA: jen pomalu se některá americká média odhodlávala přiznat, proti čemu tento statečný člověk bojoval - ano, byly to čínské masové potraty. Podobný filtr jsme mohli vidět i u nás: nepěstuje se přílišná objektivita médií.

Nelze tu nevidět dokonalé "sdílení hodnot" mezi vládci tohoto světa, mezi trendy, které v současnosti razí vládnoucí režimy tolika zemí. A je to jedna z výborných ilustrací biblického textu: "Povstávají králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a jeho Mesiáši." /Viz Žalm 2, verš 2./
Ti, kdo na tato fakta upozorňují, jsou napříč režimy perzekvováni, umlčováni a zesměšňováni.



/Stránky jsou průběžně doplňovány a přepracovávány.
Poslední úpravy uvnitř textu:
v kapitole Český sen o "moderní církvi" - 28. 11. 2013; 28. 11. 2013 byl rozšířen i text kapitoly Další "naředění" víry: blud, že všechna náboženství "vedou lidi stejným směrem", tj. k Bohu/

J. M. Kříž
Autor je římský katolík; nehlásí se k žádnému uskupení typu "Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve" Antonína Dohnala či Kněžského bratrstva sv. Pia X., není ani stoupencem výhradně předkoncilní liturgie. Toto jsou jediné webové stránky, jejichž je autorem.